Čtecí kout s křeslem má jednu zásadní vlastnost: světlo musí padat na stránky, ne do očí. Většina lidí to řeší jednou stojací lampou postavenou kdesi za křeslem, a pak se diví, že je jim po hodině čtení těžko od očí. Přitom stačí dodržet několik pravidel, která vycházejí z toho, jak lidské oko funguje.

Základem je vrstvení světla. Jedno světlo v místnosti nestačí, protože buď oslní, nebo nechá stránky ve tmě. Potřebujete tlumené celkové světlo, které odstraní tvrdé kontrasty mezi osvětlenou stránkou a tmavým okolím, a k tomu jedno cílené světlo přímo na knihu. Pokud řešíte i lampu vedle postele, kde taky často čtete, můžete se inspirovat v článku o tom, jak vybrat světlo u postele na čtení, protože principy jsou stejné – směr, výška a teplota barvy rozhodují víc než výkon.

Stojací lampa patří mírně za rameno sedícího člověka a měla by být výš než hlava, aby světlo dopadalo na stránku pod úhlem a ne přímo do zornice. Ideální je nastavitelný kloub, kterým si úhel doladíte podle toho, jestli čtete vsedě, nebo s knihou položenou výš. Nízká lampa před křeslem vypadá hezky na fotkách, ale v praxi vytváří stín přesně v místě, kam se díváte. Totéž platí pro nástěnné svítidlo – musí být výš, než je oko, jinak je nepoužitelné.

Teplota barvy světla ovlivňuje, jak dlouho vydržíte číst. Pro večerní čtení se hodí teplé bílé světlo kolem 2700 až 3000 K, které nebudí mozek tak jako studené denní světlo. Zkuste žárovku s vysokým indexem podání barev, aby text na papíře nepůsobil šedě a unaveně. Pokud máte v koutě jen jednu zásuvku, vyřeší to prodlužovací kabel vedený podél soklu, případně lampa s vestavěnou baterií. A nezapomeňte na stmívač – možnost ubrat světlo, když už jen listujete a nečtete, je pohodlnější než vypínač.